A budeme rádi, když budete u toho!
...na naší společné cestě. A také na našem svatebním webu, kde najdete všechny důležité a praktické informace k našemu Dni D.
Poznali jsme se.
Začali jsme spolu chodit do tanečních.
Začali jsme spolu chodit.
...
Sestěhovali jsme se.
...
A teď se budeme brát.
Podle Ganttova diagramu vyšla žádost na léto 2023. Po zralé úvaze Matěj vybral prstýnek a pod záminkou vypůjčení kufru na cestu do USA navštívil Péti rodiče a požádal je o její ruku.
Po vydání souhlasného stanoviska jsme společně vyrazili na měsíční cestu po USA. Prstýnek bez povšimnutí prošel všemi letištními kontrolami a společně s námi se dostal přes New York, Los Angeles a národní parky až do San Francisca.
Původní plán byl požádat Péťu na pláži cestou po A1 do Los Angeles. Cestou nás však potkalo několik zádrhelů. První vybraná pláž nebyla přístupná, další dvě byly až za silničními zátarasy.
Museli jsme se dále vydat objížďkou a další den jsme se dostali na krásnou pláž, jako dělanou pro žádost o ruku. Péťa však záměr nepochopila a na pláž se jí nechtělo. Následně přišli další lidé a Matěj zahájil vytvalostní souboj o to, kdo na pláži vydrží déle. Turisté se k odchodu neměli, a tak si Péťa místo procházky po pláži otráveně sedla s nalezenou šiškou na kámen. Inu, není každý den posvícení. Natož žádost o ruku. Matěj se tedy i s prstýnkem v kapse vydal zpátky do auta.
Nastal čas na krizový management. Žádná vhodná pláž na obzoru, blížila se noc a před námi byl poslední den před Los Angeles. A kdo by chtěl prožít zásnuby v LA. Zatímco Péťa stále netušíc, Matěj vytipoval další dvě pláže, aby žádost mohla proběhnout ještě před společnou lekcí surfingu v Santa Barbaře.
Žádost u majáku na břehu Pacifiku zní jako skvělý nápad. Jenže to člověk nesmí narazit na soukromou cestu přehrazenou závorou. V rychlosti jsme se vydali další oklikou na poslední pláž. Zaplatili jsme vstupné a vydali se stranou od lidí. A tam narazili na rybáře.
Tak jsme se otočili a tak tak stihli společný surf. Stálo to za to, vřele doporučujeme!
Vyrazili jsme dál, zastavili u další pláže a tentokrát jsme se vydali ke skále úplně stranou od lidí. Nikde nikdo, vypadalo to nadějně. A když jsme konečně došli k výhledu, opět jsme narazili na borce, co tam lozili. Péťa už chtěla opět jít, ale naštěstí přišel plavčík, něco jim řekl a oni odešli.
Konečně jsme měli tedy výhled jen pro sebe. Teď nebo nikdy! A tak Matěj poklekl a požádal Péťu o ruku.
PS: Řekla ano! (Tedy "Jo, vezmu.") A za celé ty dva dny nošení v kapse si prstýnku nevšimla.
Děkujeme @baruvranova za fotografie a @tausmevava za grafiku pozvánek